Hodnota produktu je proměnlivá veličina

V předchozím článku o hodnotové nabídce jsem se zabýval tím, jak je hodnota v mysli zákazníka konstruována. Dnes se zmíním o tom, že hodnota není zdaleka statická veličina a že existuje mnoho vlivů, které se na ní podepisují.

Min­ule jsem se rozep­sal o [intlink id=“1239” type=“post”]podstatě hod­no­tové nabíd­ky[/intlink]. O tom, že samot­ný akt nákupu je možné vidět jako vel­mi detail­ní srovnání kom­plexní hod­no­ty pro­duk­tu v očích zákazní­ka a sumy, kter­ou za pro­dukt požadu­jeme. Dnes se chci zmínit o tom, že hod­no­ta není zdale­ka stat­ická veličina.

Když si koupím nové boty

Před­stavme si, že prodáte boty. Při­jde zákazník, koukne na trep­ky, vyzk­ouší si je, chvíli přemýšlí (vy už víte, že teď v duchu počítá hod­no­tu bot), koukne na cen­ovku, pokývá hlavou a jde k pok­lad­ně zaplatit. Fáze 1 ukonče­na. Trep­ky jsou na ces­tě domů.

Ale ouha, pán při­jde domů, boty si vyzk­ouší, ale moc dobře mu nesedí, možná mu jen otekla trochu noha. K hod­notě si v tom­to pří­padě okamžitě připočítává fak­tor pohodlí = nízké. Pro­lis­tu­je si kat­a­log vaší obu­vní konkurence, který mu přistál ve schránce a vidí tam podob­né střevíce s cen­ovk­ou o pár stovek nižší. Krve by se v něm nedořezal a hod­no­ta pro­duk­tu letí střel­h­bitě dolů.

Jak si můžeme v tuto chvíli ověřit hod­no­tu v jeho mys­li? Vel­mi snad­no: stačí se zep­tat, zda by tyh­le boty doporučil tře­ba své­mu kamará­dovi. “Tyh­le? Nikdy! Tlačí mě a jsou předražené.”

Jako na houpačce

Jenže uply­nou tři dny, kdy nové trep­ky stále nosí. Pos­tup­ně se prošlá­ply a jsou dokonce pohodl­nější, než před­chozí boty, které nosil. Taky mu kol­eg­y­ně v prá­ci řekla, že má moc pěkné a luxu­s­ně vypada­jící boty. V tuto chvíli tedy hod­no­ta pro­duk­tu rake­tově stoupá, pohodlí=nízké je zapomenu­to, přidává se sociál­ní status=zvýšený.

Pokud by se ho teď kamarád zep­tal, jestli nemá nějaký tip na pěkné boty, jas­ná odpověď by zněla: “Samozře­jmě, kup si tyh­le, co mám já!”

No a po dalším týd­nu nošení při­jde ráno nepří­jem­né přek­vapení. Žralok! Mís­to úprku z moře násle­du­je úprk zpět do prode­jny a rekla­mace. Hod­no­ta opět povážlivě klesá.

Naštěstí rekla­mace netrvá obvyk­lých 30 dní a nevyžadu­je něko­lik roze­zlených tele­fonátů. Už třetí den zákazníkovi voláte, říkáte, že nové boty má připrave­ny k vyzved­nutí, pří­pad­ně že mu je můžete zaslat, aby se nemusel znovu trmácet do prode­jny. Naštěstí má ces­tu kolem, takže si boty vyzvedává sám, jako pozornost mu dáváte zdar­ma krém na ošetřování kůže a sle­vu 5% na další nákup. A co hod­no­ta? Správně — opět letí vzhůru.

Zdaleka nejen sám produkt tvoří jeho hodnotu

Jaké poučení z toho­to příběhu tedy plyne? Zákazník je schopen hod­no­tu pro­duk­tu určit kdyko­liv během doby, kdy se s ním setkává a dokonce i (ze vzpomínek a zkušenos­tí) urči­tou dobu poté. Je na nás, aby­chom se snažili ji trvale udržo­vat na co nejvyšší úrovni. Pro­tože hod­no­ta výrobku je to, co urču­je, zda jej prodáme jed­nou, ale i v budoucnu.

Na podobné téma

Přejít nahoru